Do konce sezony zbývají poslední dvě kola, ale už nyní je jasné, že po jejím skončení dojde u A-týmu FC Bílovec k významné změně. Po čtyřech sezonách se s mužstvem rozloučí hlavní trenér Jan Woznica, který během svého působení pomohl vybudovat silný a ambiciózní tým, dal příležitost řadě mladých hráčů a výrazně se podílel na jednom z nejúspěšnějších období v historii klubu. Jak hodnotí své působení v Bílovci, na které okamžiky bude nejraději vzpomínat a co ho čeká po skončení této kapitoly?
„Je to směsice pocitů. Na jednu stranu je to spokojenost, že odcházím s čistým stolem. Zůstává po mně připravený, charakterní a pracovitý tým. Na druhou stranu je to lítost, že tato etapa a práce s těmito hráči končí. A potom je to očekávání, protože ve fotbalovém kolotoči jsem nepřetržitě 30 let, a když nebudu počítat Covid, kdy se fotbal nehrál, tak má nejdelší pauza mimo fotbal byla týden po konci v Hlučíně, takže jsem sám zvědavý, jaké to bude. “
„Dvě věci. První je má partnerka Markéta, kterou jsem poznal právě díky mému působení v Bílovci a dnes máme rodinu. Druhá věc je každodenní práce. Přesto, že má Bílovec na fotbalovém poli slušné renomé, pořád se jedná o malý regionální klub. Spoustu věcí si člověk musí řešit sám, ať už to jsou provozní nebo týmové věci a nemá takové možnosti, jako ve větších klubech nebo městech. Proto hodně věcí člověk dělá na úkor volného času a téměř denně. Týká se to téměř všech trenérů napříč klubem a dle mého si zaslouží velký respekt.“
„Těšila mě práce se všemi hráči, kteří měli chuť dělat fotbal v Bílovci na požadované úrovni a je jedno jestli byli mladší nebo starší. Když se podíváte na Vojtu Heiníka, Martina Limanovského nebo Radovana Meleckého, ti hráči se pohybují okolo třicítky i za ní a mladším hráčům stačí. Je ale pravdou, že jsme se veřejně profilovali, jako klub, který chce mladším hráčům pomoci se rozvíjet a případně jim pomoci do vyšších soutěží. A pokud jsem hráčům aspoň něco trochu předal, ať už ve fotbalové nebo lidské rovině, nebyl to ztracený čas a jsem za to rád. “
„Vždy, když jsme tvořili tým, chtěli jsme, aby hráči měli požadovanou kvalitu, dobrý charakter a aby měli, pokud možno, nějakou vazbu k Bílovci nebo minimálně se ztotožnili s klubovou identitou. Těžká práce, určitě ne vždy vyšla, ale bavilo mě to. Od té doby, co jsem do Bílovce přišel, jsou v klubu už pouze Martin Limanovský a Honza Tomášek. Spousta hráčů se v týmu vystřídala, to je fotbalový život. Na naší úrovni se často hráčům postupem času mění priority, což je naprosto v pořádku a za tu dobu si nevybavím asi hráče, na kterého bych vzpomínal vyloženě ve zlém. Osobně vidím v Bílovci velký potenciál pro růst. Byť je Bílovec menším městem, jeho klubová a sportovní infrastruktura je na podobné úrovni jako u klubů z větších měst a vyšších soutěží. V mužích jsme se vždy maximálně snažili vytvořit aspoň trochu takové podmínky, aby bylo pro mladé hráče zajímavé k nám přijít nebo ještě lépe, aby bylo zajímavé pro mladé odchovance a hráče, kteří Bílovcem prošli, se do něj znovu vrátit. “
„Nejraději budu vzpomínat na tuto sezónu, jednoznačně, bez debat. Byť nám chybí ještě 2 kola do konce soutěže. Už teď je jasné, že dosáhneme nejlepšího umístění, jakého kdy Bílovec dosáhl, překonali jsme bodové maximum, překonali jsme i maximum vstřelených branek, doma jsme víc než rok neprohráli. To vše s týmem, kterému se předpovídal před sezónu boj o záchranu. “
„Těžké říct, člověk si to možná zhodnotí až s nějakým větším odstupem. Vždy jsem se snažil dělat vše na 100% a tak, aby to pro hráče mělo nějakou přidanou hodnotu a nějak je to posouvalo. Trenéra vnímám jako průvodce - průvodce hráčovou kariérou. Můžete mu ukázat směr, jak se dostat k cíli, možnosti a nástroje, jak toho cíle dosáhnout, ale je jen na hráči, jak s tím naloží. Zavedli jsme rozbory soupeřů i své na videu, sobotní dopolední tréninky, týmové snídaně, měli jsme u nás mentálního kouče, chtěl jsem přivést i výživovou specialistku, aby především mladí hráči věděli, jak se ideálně stravovat před a po zápase nebo tréninku, což by jim zase mohlo pomoci. A když pak máte v sobotu v 8:30 ráno na tréninku, videu a snídani 18 hráčů, jste rád, že to pro ně má smysl“
„Fanouškům bych chtěl určitě poděkovat za to, že nás podporovali, zejména musím vyzdvihnout náš jednočlenný kotel Filipa Sedláka, který nás jezdil podporovat i ven a často byl proti velké přesile hodně slyšet, klobouk dolů. Hráčům a lidem okolo klubu bych chtěl popřát hodně štěstí na dobrá rozhodnutí a chuť posouvat se stále vpřed.“
„Nechávám tomu volný průběh. Nekončím proto, že bych byl vyčerpaný nebo unavený. Fotbal je součástí mého života, trénování mě naplňuje a mám rád být trenérem, musí mi to však dávat smysl, mít to nějakou přidanou hodnotu. Pokud nějaká taková nabídka přijde, je klidně možné, že hned v létě do toho kolotoče naskočím znovu. Na druhou stranu, trénování je časově velmi náročné a trpí tím zejména má rodina, vůči které mám obrovský časový dluh, a který bych velmi rád splatil. Uvidíme, co budoucnost přinese“
Do konce soutěžního ročníku navíc zbývají už jen poslední dvě kola. Poslední domácí utkání sezony, které se odehraje v neděli 7. června od 17:00, bude mít výjimečný rozměr. Nebudeme hrát jen o body. Budeme hrát pro Peryho.
Společně chceme podpořit našeho bývalého hráče Matěje „Peryho“ Perůtku (ročník 2006), který právě svádí svůj nejtěžší životní zápas – boj s rakovinou. Celý výtěžek ze vstupného poputuje na pomoc právě Matějovi. Na stadionu bude navíc možnost přispět libovolnou částkou, a to jak v hotovosti, tak prostřednictvím transparentního účtu pomocí QR kódu.
Přijďte podpořit FC Bílovec, vytvořit skvělou atmosféru a zároveň ukázat, že fotbalová rodina drží při sobě i ve chvílích, kdy jde o mnohem víc než jen o sport.