Kategorie U9 je místem, kde se rodí vztah k fotbalu, radost z pohybu a první týmové návyky. Právě s touto věkovou kategorií pracuje v této sezóně Zdeněk Buček, který se v Bílovci rychle stal součástí klubové rodiny. Jak vnímá své první měsíce v klubu, práci s malými fotbalisty a spolupráci s rodiči? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru.
Musím říct, že od prvního dne jsem měl z klubu i lidí kolem velmi dobrý pocit. V Bílovci je vidět, že se tu fotbal dělá s nadšením a srdcem. Kabina mě přijala skvěle, podmínky pro trénink i zázemí jsou na velmi slušné úrovni. Cítím, že je tu chuť se posouvat a dělat věci poctivě, což mi naprosto vyhovuje.
Práce s kategorií U9 je především o tom, aby si děti vytvořily pozitivní vztah k fotbalu. Nejvíce mi záleží na tom, aby se na tréninku těšily, bavily se hrou a postupně si přirozeným způsobem rozvíjely základní dovednosti – práci s míčem, orientaci v prostoru a týmovou spolupráci. Důležité je pro mě také vytvářet prostředí, kde se každý hráč cítí jistě, má možnost zkoušet nové věci a učí se rozhodovat samostatně na hřišti.
Je to skvělá parta. Každý z nich má pořád kus té dětské energie, takže občas jsou to ještě takoví malí divoši, ale už je vidět, že začínají chápat fotbal vážněji. Na trénincích se dokážou soustředit, spolupracovat a mají chuť se zlepšovat. Baví je hra i společný čas mimo hřiště, takže se z nich pomalu stává tým, který má hlavu i srdce.
Nejvíc mě baví sledovat, jak se děti zlepšují – nejen po fotbalové stránce, ale i lidsky. Každý trénink vidím, jak roste jejich sebevědomí, týmová spolupráce a chuť se učit nové věci. Naplňuje mě, když vidím jejich radost z pohybu a ze hry samotné, protože právě to je podle mě základ pro dlouhodobý vztah ke sportu.
Spolupráce s ostatními trenéry i vedením klubu mi moc vyhovuje. Všichni jsou fajn a dáváme si navzájem podporu, což mě hodně těší. Je to přátelské prostředí, kde si rozumíme a společně chceme posouvat tým dál.
Do bílovecké fotbalové rodiny jsem zapadl snadno. Přijali mě tu moc hezky a už se cítím jako součást týmu – nejen jako trenér, ale i jako člověk, kterému na klubu opravdu záleží.
Snažím se o vyvážený přístup. Základem je, aby děti měly z fotbalu radost a vytvářely si k němu pozitivní vztah – to považuji za nejdůležitější. Z toho se pak odvíjí všechno ostatní. Pracujeme hodně s míčem, podporujeme přirozený pohyb a rozvíjíme herní myšlení formou různých her a soutěživých cvičení. Cílem je, aby se děti učily nejen techniku a pohyb, ale i spolupráci, fair play a zodpovědnost v týmu.
Ano, po několika měsících lze u kluků vidět výraznější posun, zejména v technických dovednostech, týmové spolupráci a celkovém herním projevu. Je znatelné také větší sebevědomí při hře a lepší orientace na hřišti. Tyto změny jsou patrné jak během tréninků, tak i v zápasech.
Rodičům bych chtěl především poděkovat. Jejich podpora, trpělivost a víra v děti jsou často tím, co rozhoduje o tom, jestli mladý fotbalista u sportu vydrží. Důležité je nechat děti z fotbalu mít radost – ať hrají, zkoušejí, někdy chybují, ale hlavně ať se učí milovat hru. Není potřeba tlačit na výkon nebo děti srovnávat s ostatními. Každé dítě má svůj čas a svou cestu. My trenéři se postaráme o fotbalový rozvoj a rodiče ať jsou tou jistotou a oporou, kterou děti potřebují.