Radost, zápal a dřina: Jak se pracuje s malými fotbalisty?

Trénování mládeže není jen o fotbale, ale také o radosti, motivaci a budování vztahů mezi hráči, trenéry a rodiči. Jak to vypadá v přípravce U9 v Bílovci, jak se pracuje s mladými hráči a jaké jsou největší výzvy, nám přiblížil trenér Lukáš Kocmich.

• Jak ses dostal k trénování mládeže v Bílovci?

V Bílovci jsem začínal jako hráč a postupně jsem si prošel všemi kategoriemi až do žáků. Ohledně trénování mě oslovil Péťa Gelnar s nabídkou, jestli bych nechtěl trénovat přípravku. Nezaváhal jsem ani minutu a teď jsem za to rád.

• Co je podle tebe nejdůležitější při práci s dětmi v tomto věku?

Nejdůležitější je, aby fotbal děti bavil. Proto se snažíme do tréninků zařazovat zábavné hry a soutěže. Důležitá je také komunikace mezi hráčem, trenérem a rodiči. Je dobré mít zpětnou vazbu nejen od dětí, ale i od rodičů. Když toto funguje, přináší to ovoce nejen v tréninku, ale i v zápasech a mimo fotbal.

• Jaké dovednosti by si měli hráči v přípravce osvojit, než přejdou do starší kategorie?

Je důležité zaměřit se na pohybové schopnosti, nejen běžěcké, ale také gymnastiku. Před přechodem do starší přípravky by si měli hráči osvojit práci s míčem, jeho zpracování, individuální dovednosti a umět se orientovat v prostoru během zápasu i tréninku.

• Jak vypadá typický trénink U9? Na co kladete největší důraz?

S kolegou Lukášem Čaverou jsme v neustálém kontaktu a řešíme, na čem by hráči měli momentálně pracovat. Většina tréninku je zaměřená na práci s míčem – drilly, individuální dovednosti a cvičení v nižším tempu, které postupně zrychlujeme a dbáme na kvalitu provedení.

• Jak motivuješ děti, aby je fotbal bavil a zároveň se zlepšovaly?

S kolegou jsme oba velice soutěživí, a proto kluky neustále hecujeme a zařazujeme do tréninků různé soutěže. Nic jim nedáváme zadarmo, a právě to se pak přenáší i do zápasů. Děti vidí, že do každého turnaje jdeme na 100 % společně s nimi. Pracují na 110 % a odměnou jim jsou zasloužené výsledky.

My si každý zápas a turnaj užíváme a jsme na kluky pyšní. Když si s kolegou na konci podáme ruku, říkáme si: „Super práce, tréňo! “

• Jaká byla zatím nejzábavnější nebo nejpamatnější situace, kterou jsi s týmem zažil?

Jednoznačně soustředění, kde jsme byli všichni pohromadě a zažili spoustu zábavy i tvrdé práce. Další nezapomenutelný zážitek byl třídenní turnaj na Slovensku, kde jsme měli 12 hráčů a co si nejvíce ceníme – zúčastnilo se i 18 rodičů. Jsme jako druhá fotbalová rodina.

• Máš nějaký fotbalový sen nebo cíl, kterého bys chtěl jako trenér dosáhnout?

Fotbalový sen? To už mám asi hodně daleko za sebou (možná postoupit s Pustějovem a užít si titul na vlečce a traktoře). Jako hráč jsem toho hodně zažil a rád na to budu vzpomínat.

Momentálně jsem spokojen jako trenér, dělám něco, co dává smysl. Baví mě vidět, jak i u těch nejmenších hráčů ve věku 8-10 let jde za půl roku udělat obrovský pokrok. Jsem mladý trenér a rád se učím od jiných, ale určitě nějaké sny mám. Třeba si jednou zkusit trénovat starší kluky nebo dokonce muže. To je ale zatím daleko. Nyní hrají v Bílovci moji synové, tak jim chci být na blízku a sledovat jejich pokrok.

Děkuji svému parťákovi Lukáši Čaverovi, jak spolu vše zvládáme a navzájem se doplňujeme. Velké poděkování patří také rodičům za skvělou spolupráci a trpělivost!