Trenér Tomáš Šťastný nám odkryl pohled do světa mladých fotbalistů. Co ho motivovalo stát se trenérem a jaké jsou jeho cíle pro tým U12?
Můj syn byl hlavní impuls, když začal hrát v Bílovci. Já jsem odchovancem ŠSK Bílovec, prožil jsem tady celé dětství až do mužů. Doby, kdy jsem tady trénoval já, jsou pryč a vidím, jak se to tady diametrálně změnilo od hřišť, pomůcek až po trenéry, tak jsem si řekl, že zkusím předat své zkušenosti další generaci.
Vzhledem k tomu, že jsem dostal kluky poprvé od nové sezóny, tak mé očekávání nebyly vysoké, potřeboval jsem je s kolegou během krátké letní přípravy připravit na velký fotbal, což byl hlavní cíl.
Kluci jsou velice šikovní, umějí si navzájem pomáhat, nezkazí žádnou srandu, makají jeden za druhého. Samozřejmě, že se občas najde i jiná výjimka, ale od toho tam jsme my, abychom je trochu uklidnili a nasměrovali na správnou vlnu.
Průběh podzimní části sezóny byl za mě nad očekávání, posbírali jsme několik bodů, potrápili jsme soupeře z daleko větších měst než je Bílovec, dalo by se říci, že jsme byli většinou vyrovnaným soupeřem všem ostatním týmům v naší skupině.
Pokud budou kluci pokračovat na stejné vlně jako v té podzimní části a my se postaráme o zlepšení jejich fyzické stránky, tak očekávání budou daleko vyšší než ty, co jsem měl před podzimní částí sezóny.
Role rodičů je asi stejná jako v každém jiném klubu. Když je potřeba, pomůžou s tréninkem. Jezdí s námi na přípravné a mistrovské utkání v docela dost velkém počtu. Kluky povzbuzují, fandí na každém zápase, i když to zrovna nejde. Rodiče jsou naším dalším hráčem na hřišti.
- Tomáš Šťastný