Podzimní část sezóny mají dorostenci kategorie U17 za sebou a byl to podzim, který stál za pozornost. Nejen výsledkově, ale především herním projevem, týmovostí a fungováním celé kabiny. Na otázky k uplynulé části soutěže, práci s týmem i výhledu do jara odpovídal trenér kategorie Jan Adamec.
Jestliže chceme postavit hodnocení jen na prozatímní tabulce, tak s tím lze možná souhlasit! Ale já jelikož kluky hlavně z ročníků 2009 znám již delší dobu a sleduji jejich cestu v jednotlivých ročnících, tak mohu říct, že jsem minimálně toto očekával. Ročník narození 2009 je dle mého názoru jeden z nedoceněných ročníků, které za poslední roky v ŠSK Bílovec, případně FC Bílovec byly. Je pravdou, že okolní ročníky 2008 a 2010 vyhrály své divizní soutěže, ale dle mého názoru fotbalisté ročníků 2009 jsou týmovější a zaslouží si svou chvíli „slávy“. A když byl tento ročník doplněn o kvalitní fotbalisty, kteří rozšířili základnu, jako jsou např. Tomáš Salga, Lukáš Jurek nebo Seba Klein, tak si menší cíle ani nemůžeme klást.
Ne vždy a vše však v průběhu první poloviny bylo růžové, některé výsledky jsme honili na poslední chvíli, o některé jsme bojovali až do poslední minuty, přišly zranění a i zbytečně ztracené body v Třinci, Kroměříži, nebo i u prvního HFK Olomouc, kde jsme si určitě na body mohli šáhnout.
Co jsem možná měl vzpomenout na začátku otázky a ne až na jejím konci je, že mi osobně strašně sedla spolupráce s Lukášem Kocmichem, který je sice mladší, ale svým pohledem na fotbal, mě osobně a i kluky neskutečně pozitivně nabíjí, motivuje, vytváří v nich pozitivní pohled na fotbal a je velmi důležitým faktorem ve fungování tohoto týmu. Jeho upřímnost nabíjí i mně, a ne vždy máme na věc společný názor, ale on tento neřeší prostřednictvím vedení, ale přímo se mnou, což je pro mě skvělá zkušenost a zpětná vazba.
Věcmi, které stojí za dnešními výsledky je více, a nelze říci, že to je zásluha posledních třech měsíců, tedy doby co jsou kluci v U17. V minulosti jsem s touto partou kluků již spolupracoval, když jsme vytvořili trenérskou partu s Marcelem Krayzlem a již tento rok byly výsledky a hlavně obraz hry velmi dobrý. Velkou devízou této party kluků je různorodost jednotlivých fotbalistů, dobrá parta, a chuť si máknout. Individuální kvalita u hráčů určitě je taky na dobré úrovni, samozřejmě jsou tam rozdíly, ale nikdo není taková osobnost, která by ostatní převyšovala, a byla nepostradatelná, také mám štěstí, že v týmu není ani osobnost, která by vyloženě zaostávala.
Jak již uvedeno, jedná se o dobrou partu kluků, kteří mají rádi fotbal. Víme kde je naše místo, takže profesionální přístup asi ne, ale snažíme se do kluků dostat návyky, tak abychom předcházely zraněním, dáváme důraz na rozcvičení a práci s celým tělem. Snažíme se vybudovat odpovědnost vůči druhým, jak v přístupu k fotbalu, tak v osobní rovině, prostě chceme, aby se kluci mohli spolehnout jeden na druhého, zážitky a přátelství z tohoto ročníků si uchovaly po celý život a rádi na toto vzpomínali, ať už se budou u fotbalu pohybovat, nebo budou pracovat úplně v jiném odvětví.
Nevím, jestli pyšný, ale jsem rád, že tým není postaven na jednotlivcích, čímž dovedeme lépe reagovat na nepřítomnost některých hráčů. V tomto mám nejspíš jiný pohled než někteří jiní trenéři, kteří to mají postavené na individualitách. Není zde žádná vyložená osobnost, která by se nedala nahradit a při zápasech může vyskočit a rozhodnout kdokoli kdo je zrovna na hřišti, což se nám opakovaně povedlo. Opakovaně nám zápas rozhodli kluci, kteří přišli do zápasu z lavičky, po zranění apod.
Tím však nechci říkat, že tým zajímavé individuality a osobnosti nemá, určitě bychom je zde našli. Já je však jmenovat nebudu, to bych nechal na posouzení fanoušků, diváků a lidí, kteří nás jezdí povzbuzovat. Já se na kluky dívám jako na celek, i když s nimi mluvme i individuálně. Dělá nám radost, že se do týmu postupně dostávají i někteří kluci z ročníků 2010. Nejde to však nejrychleji, jelikož jejich zažité návyky z předchozích ročníků jsou pro ně v týmovějším pojetí hry hodně brzdící. Předchozí trenéři sázeli spíše na individuální, a osobní vzestup než na zapojení většího počtu kluků do samotného zápasu. Tito kluci převážně jen vytvářeli podmínky pro druhé a plnili funkci „křoví“. Je zde vidět rozdílný přístup k plnění fotbalových pokynů u fotbalistů s roč. 2009 nebo z roč. 2010. Opakuji pro nás s trenérem Kocmichem, jsou všichni kluci důležití, ale není nikdo nepostradatelný.
Jestliže se budeme bavit o podmínkách FC Bílovec z letošního roku, tedy do divizní soutěže, tak si myslím, že v řadách letošní U 17 určitě nějaké fotbalisty najdeme, které bych rád viděl v mužské kategorii Bílovce a svou kvalitou na to mají. Dále bych viděl jednoho až dva fotbalisty, kteří by mohli nakouknout i do vyšší soutěže, ale jinak zůstaňme nohama ne zemi. Jmenovat určitě nebudu J Jo a ještě tam vidím jednu osobnost, která by mohla nakouknout i do těch nejvyšších soutěží, ale ne z pohledu hráče, nýbrž v roli rozhodčího, jelikož tuto kariéru na této pozici již úspěšně rozjel.
Někteří, kluci kteří byli základními kameny podzimní sestavy nám odešli, na zkušenou do jiných oddílů, někteří zase přišli z hostování, nebo úplně odjinud, tak uvidíme, jakým směrem to půjde. V zimní přestávce chceme nabrat síly, stabilizovat kádr, vytvořit podmínky, aby kluci chtěli tahat za jeden provaz a fotbalem se bavit po celé období jara. Ztráta na první pozici je již velká a asi nedostižitelná, s ohledem na výsledky z první poloviny soutěže. Tudíž se nabízí bojovat o druhé místo a v posledním domácím zápase HFK jako první tým tabulky porazit.
Nechci říkat, že výsledky nejsou důležité, jelikož pro to trénujeme, hrajeme a snažíme se být lepší než ostatní, ale fotbal se hodně mění, pojetí některých trenérů, rozhodčích je řekl bych z mého pohledu až moc agresivní, vše podřízeno výsledku, nerespektování až zesměšnění soupeře apod. Mám za to, že dobré výsledky přijdou a není to jen zobrazení skóre, ale i toho co si z toho, onoho zápasu odneseme. Kluci makají fakt dobře a i přípravné zápasy napovídají, že by zápasy nemusely vypadat špatně. Ať skončíme třeba pátí, ale ať jsme všichni na ukončení zdraví, usměvaví a s pocitem, že to stálo za to.
Hráčům nebudu prostřednictvím tisku vzkazovat nic, jelikož jim řeknu osobně, že jsou pro mě všichni důležití, že si jich vážím a až se fotbalově rozejdeme, tak je budu sledovat i v dalším životě. Tak jako hráče z roč. 2003, kteří jsou také mou srdcovou záležitostí. Rodičům bych však rád vzkázal, že si těchto nesmírně vážím ve vztahu jak ke sportu a fotbalu v Bílovci přistupují, je to pro některé velká oběť jak z časového, tak finančního zatížení. Hrajeme za Bílovec, ale přímo z Bílovce je jen můj syn, tudíž dojíždění, škola a vše okolo je pro rodiče a kluky moc náročné.
Dále děkuji rodičům za vyjádřenou podporu, pochopení a za atmosféru, kterou dovedou vytvořit. Fanouškům, kteří nás podporují, moc děkuji, těm kteří o nás slyší poprvé, nebo na nás pravidelně nechodí, tak bych chtěl říci, že dělají obrovskou chybu, a ať si udělají chvilku času, najdou si naše zápasy a přijdou se na nás podívat! Jsem přesvědčen, že nebudou litovat a na zápasy se vrátí opakovaně, jelikož si myslím, že dovedeme fotbalem i bavit nejen sebe, ale i ostatní!!!