Ženský volejbalový tým ŠSK Bílovec má za sebou první polovinu soutěžní sezóny a nachází se přesně tam, kde byl před ročníkem stanovený cíl. Jak ale přiznává hlavní trenér Vítězslav Pjentak, tým měl potenciál být ještě výš. V rozhovoru hodnotí dosavadní průběh sezóny, herní i mentální posun hráček, specifika druhé části soutěže i důležitost týmové atmosféry. Na závěr nechybí ani vzkaz fanouškům bíloveckého volejbalu.
Před sezónou jsme si stanovili cíl umístění do pátého místa. Po první polovině soutěže jsme právě pátí, takže se dá říct, že cíl zatím plníme. Na druhou stranu si ale myslím, že bylo v našich silách být o jednu až dvě příčky výš. Škoda několika dobře rozehraných utkání, kdy jsme vedli 2:0 nebo 2:1 na sety, ale nedokázali jsme je dohrát za plný počet bodů. I přesto jsme odehráli řadu velmi kvalitních zápasů. Soutěž je navíc hodně vyrovnaná a kvalitní.
Bohužel jsme přišli o dvě důležité hráčky. Lucka Polášková si po prvních zápasech přivodila zánět Achillovy šlachy a pro ni tak první část sezóny skončila. Monika Navrátilová nám velmi pomohla, ale bohužel se musí už 17. ledna vrátit do svého mateřského klubu.
Spokojený jsem především se zlepšením obrany, postavením v poli a celkovou hrou libera. Na čem ale musíme ještě zapracovat, je blok a kvalita servisu. Rezervy vidím také ve větší ochotě juniorek zapojit se do hry s ženami. Vím, že ve 16 letech není jednoduché hrát třetí nejvyšší soutěž žen, ale v minulé sezóně to fungovalo lépe.
Na mentální stránce je potřeba pracovat neustále. Stále se nám stává, že během utkání přijdou herní výpadky – například vyhrajeme set jasně 25:9 a ten následující podobným rozdílem prohrajeme. To je věc, na které musíme dál pracovat. Herní posun ale vidím především u libera a nahrávaček.
Druhá část sezóny je pro nás tradičně složitější. V týmu máme hodně hráček s malými dětmi, přicházejí prázdniny, lyžařské kurzy, nemoci a velmi těžko se pak skládá ideální sestava. Navíc začínáme už 10. ledna a prostoru na trénink tolik není, takže spoustu věcí doháníme až v průběhu soutěže. Vzhledem ke zkušenostem hráček je to v této fázi spíš o fyzické kondici než o technice.
Rád bych také více zapojil juniorky. Už jsou tam hráčky, které si to vyzkoušely. Je to ale hlavně o jejich trpělivosti – nemohou čekat, že hned naskočí do základní sestavy.
Sleduji obojí. Týmy už se navzájem dobře známe, ale vždy hodně záleží na tom, v jaké sestavě nastoupí. Řada týmů využívá hráčky z vyšších soutěží, včetně extraligy, a pak přicházejí i překvapivé výsledky.
Příjemně mě překvapila středová hráčka Grešaková, hlavně tím, že začala opravdu poctivě trénovat. Posun vidím i u libera, na jehož hře systematicky pracujeme. A musím smeknout před staršími hráčkami – jejich přístup k tréninkům i zápasům je skvělý. Obdivuji, jak zvládají skloubit práci, děti, domácnost a stále podávat kvalitní výkony.
Myslím si, že i přes věkové rozdíly tvoří holky výbornou partu. Spoustu věcí si dokážou vyřešit samy v kabině a já do toho nemusím zasahovat. Dobrý kolektiv je podle mě polovina úspěchu – ať už co se týče herního projevu, nebo výsledků.
Především bych chtěl poděkovat našim věrným fanouškům za jejich podporu. Trochu mě mrzí, že se naše mladé hráčky občas nepřijdou podívat na to, jak kvalitní a pěkný volejbal hrajeme, a nepřijdou nás podpořit. Věřím ale, že si na naše utkání najde cestu víc lidí. Snažím se dělat maximum pro propagaci našeho sportu.
My se budeme snažit hrát bojovný, obětavý a pohledný volejbal a splnit náš cíl – minimálně páté místo na konci sezóny.