Z kabiny na lavičku: Marcel Krayzel o návratu k fotbalu po zranění

Rozhovor s Marcelem Krayzelem

Po náročné operaci a kratší pauze se zpět na fotbalové hřiště vrátil, tentokrát však v jiné roli. Marcel Krayzel, odchovanec bíloveckého fotbalu a bývalý hráč A týmu, musel kvůli zranění přerušit aktivní kariéru. Nyní působí u mládežnické kategorie U12 jako trenér. V rozhovoru se rozpovídal o návratu do fotbalového prostředí, zdravotním stavu i práci s mladými hráči.

• Macku, po náročné operaci jste se vrátil zpět na hřiště, tentokrát v roli trenéra. Jaké to bylo vracet se po delší pauze do trenérského fotbalového prostředí?

Upřímně, je to moc fajn pocit být zase zpátky na hřišti z té druhé, trenérské strany. Trénování mě hodně baví, naplňuje mě to a mám radost, když můžu klukům něco předat a posunout je dál. Na druhou stranu se to ve mně pořád trochu pere – hlava neustále přemýšlí nad tím, jestli se mi ještě po operaci kyčle podaří vrátit i jako hráč. Takže je to tak napůl – radost z trénování, ale i nejistota, jak to bude dál.

• Přechod z hráče na trenéra bývá velká změna. Jak jste si znovu na „novou“ roli trenéra zvykal?

Přechod pro mě nebyl nijak velký. Už jsem předtím tři roky trénoval, takže jsem věděl, do čeho jdu. Dal jsem si jen zhruba roční pauzu a teď to bylo spíš o tom se do toho znovu dostat. Samozřejmě je s tím spojená jiná zodpovědnost a povinnosti, ale tohle všechno mě baví. Mám rád, když můžu být součástí týmu i z jiné pozice.

• Jak byste zhodnotil dosavadní průběh sezóny s kategorií U12? Daří se vám naplňovat to, co jste si před sezónou představoval?

Jelikož jsem po rehabilitacích ke klukům nastoupil až na konci srpna, má to všechno hodně rychlý spád. Nestihl jsem letní přípravu ani soustředění a kluky jsem se snažil co nejrychleji poznat, abych věděl, na co budeme mít. Máme hodně široký kádr a s trenéry budeme přes zimu řešit, jak s tím naložit. Prozatímním cílem je, aby kluci byli konkurenceschopní v nejvyšší soutěži.

• Jak se vám momentálně daří zdravotně? Už je všechno v pořádku, nebo ještě musíte být opatrný?

No… abych řekl pravdu, není to ideální. Představoval jsem si, že bych touhle dobou, zhruba pět měsíců po zákroku, mohl být zdravotně na tom lépe. Zatím se postupně dostávám do zátěže a uvidíme, jak moc bude tělo protestovat.

• Uvažujete do budoucna o návratu k aktivní hráčské kariéře?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Momentálně se, až na tu nohu, cítím skvěle, a to je asi ten hlavní důvod, proč nad tím pořád uvažuju. Pokud by to mělo být zdravotně na hraně, tak se k hraní vracet nebudu. Za hodně dobré konstelace bych se ale chtěl na jaře ukázat zpátky na hřišti. Vidět kluky z A týmu aktuálně na prvním místě tabulky je rozhodně dobrá vizitka klubu.

• Co vás na práci s mladými hráči nejvíc baví a motivuje?

Nejvíc mě baví, když vidím, jak se kluci zlepšují. Ten posun, který udělají od kategorie U12 třeba až do U15, je obrovský. Člověk to sleduje každý den na tréninku, ale nejvíc to asi pocítí sami rodiče. Když si s nimi na rozlučce zahrají v U12, ještě jim budou stíhat, ale na konci U13 už to začíná být problém.  Je skvělé sledovat, jak kluci rostou nejen herně, ale i lidsky.